Ano, význam zvoleného citátu jako názvu článku je trošku jiný. Ačkoliv ne tak docela. Protože semínko, které zasadíme ihned na počátku našeho vztahu s miminkem, se nám jistojistě vrátí. Tak jak spíte vy?
Stejně jako ve všech oblastech péče o dítě se nám i zde nabídne nespočet rad a tipů, co je dobře a co zase špatně.
Uvedu některé z nich:
Jak už to tak bývá, maminka si tyto rady přečte a dilema je na světě. „Proč spí jenom 10 hodin denně?“, „Neměl by být s námi
v posteli!“, „Nechám ho vybrečet, on si na postýlku prostě zvykne.“
Jenomže stejně jako jsme my všichni
z jiného těsta, ani miminka se nerodí všechna stejná. Každé z nich do života vstupuje se svým vrozeným charakterem. Každé z nich je jinak kontaktní. Každé z nich má jinou potřebu spánku.
Všechny tabulkové hodnoty Tě jenom stresují. Zapomeň na ně. Zkus se vcítit do svého miminka. Zkus vnímat, co potřebuje. Co mu skutečně dělá dobře.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsme řešili spánkovou hygienu mého prvního synka. Podle tabulek bylo snad všechno špatně.
❌ Přes den spal málo. Nejčastěji tak 30 minut. Když to byla hodina, skákali jsme radostí.
❌ 16-20 hodin spánku denně??? Cože?
❌ Nechtěl být v kočárku. Brečel na celé kolo, když jsme ho tam nechali déle jak 10 minut po probuzení.
❌ Nechtěl spát v postýlce. Uspávat jsme museli na ruce, nejčastěji tancem nebo pohupováním. Po uložení do postýlky spal cca hodinu a zase pláč.
❌ Uspání u prsa byla sázka na jistotu.
❌ Abych nevypadala ráno jako mumie, která probděla noc, přistoupila jsem na variantu společného spánku.
To je jen výčet několika málo „chyb“ v naší spánkové hygieně. Věřím, že by se jich našlo i více. 🙂
Není pochyb o tom, že po přečtení všech těch “Spánkových desater miminek”, jsem cítila selhání.
Nějakou dobu mi trvalo přijmout fakt, že MY TO MÁME PROSTĚ JINAK! A že tak, jak to máme, je v naprostém pořádku. Protože naše nastavení je zkrátka naše a spokojenost vytváří každému z nás individuálně, ale také rodině jako celku.
Je nezpochybnitelným faktem, že spánek, jakožto základní lidská potřeba, je velmi důležitý jak pro děti, tak pro dospělé. Pokud spinká špatně miminko, pak chybí spánek mámě, mnohdy i zbytku rodiny.
Každá maminka v očekávání jistě slyšela rady typu „Vyspi se do zásoby. Pak už toho moc nenaspíš.“ Když to pak přijde, považují to za normální. Za něco, co je zkrátka neměnné a musí se v mateřství přetrpět.
Ovšem není to pravda. I máma se musí vyspat. Máma je ta, která potřebuje sbírat energii na prvním místě. Na vše, co ji přes den čeká. Péče o dítě, rodinu, domácnost…
Nedostatek spánku pak vede ke špatné náladě, podrážděnému chování, přehnaným reakcím, ovšem může mít i neblahé projevy
v našem zdravotním stavu.
✔️ Dopolední uspávání probíhalo při tanci a cvičení. Mimi v nosítku, máma zavěšená v TRX nebo pohupující se v bocích. 🙂 Volume klidně doprava. Oba spokojení. Matýsek spal během pár minut. Dospal se pak
v postýlce nebo v hnízdečku. Cca hodinu a půl. Já si po zbytek času zacvičila a vyčistila si hlavu. Poporodní kila? Ta jsem řešit nemusela. 🙂
✔️ Spaní po obědě jsme volili nejčastěji v kočárku na čerstvém vzduchu. Někdy 30 minut, někdy hodinu. Rozhodně ne 3 hodiny. 🙂 To byl pouze výjimečný a zázračný stav.
✔️ Odpoledne většinou proběhla další 30ti minutovka, hodinka max. Většinou u kojení nebo chování.
✔️ Tím jsme si splnili několik denních odpočinků. Jak byly dlouhé, kde se odehrávaly, zda naplnily očekávání tabulek, to jsem přestala řešit. Byli jsme odpočatí a spokojení. Všichni!
✔️ Noční spánek začínal už někdy kolem 7. hodiny. Uspávání jedině na ruce nebo u prsa. Rozhodně ne v postýlce! Po cca 2-3 hodinách probuzení a běda, když zjistil, že leží sám někde za špryclemi. 🙂
✔️ V noci spal v hnízdečku s námi v posteli. Celou noc. Bez pláče.
S občasným kojením. ==> Máma vyspalá. Dítě spokojené.
Někdo může namítat, že rodiče přišli o ztrátu soukromí. Ovšem bylo tomu právě naopak. Najednou vše dostalo svůj řád. Nastavila se rutina.
Věděli jsme, jak bude probíhat den a také kdy budeme mít čas sami pro sebe. Večery se staly klidné, bez zbytečného pláče a přemlouvání, aby miminko vydrželo samo v postýlce.
Když se Matýsek probudil, stačilo k němu na chvíli přilehnout, uklidnit ho a po zavření oček zase odejít. Jak nastal čas, abychom šli spát i my, prostě jsme přilehli a všichni tři spali většinou klidně až do rána.
Tak je tomu dodnes. 🙂 Matýskovi jsou 3 roky a je s námi. My to přijímáme s láskou a vděčností. Jakpak se nám stýská, rozhodne-li se Maty trávit noc u babiček. 🙂
Co je však stoprocentně jisté, že jednou to skončí. Jednou nám náš syn vylétne z hnízdečka. Ovšem rozhodne se sám. A bude mít naši plnou podporu.
Teď už jen čekáme, jak s naší nastavenou rutinou za chvíli zamává další očekávaný chlapák v rodině. 🙂 Ráda Tě o tom brzy informuji. 🙂
Není třeba upínat se na tabulky, rady a pravidla, která kdosi nastavil. Ovšem existují určitá fakta, která by se neměla přehlížet.
Období krátce po narození se často nazývá čtvrtým trimestrem. Tedy dobou, kdy se miminko chce stále cítit jako u maminky v bříšku.
Jedině kontakt s maminkou přináší klid a spokojenost.
Nevyžádané rady „Moc ho rozmazluješ. Zvykne si na to, že ho stále chováš.“ zde nejsou příliš na místě.
Budeš-li chtít, můžeš cca po 3 až 4 měsících všechny prvotní návyky odbourávat. Dokonce si miminko často samo „řekne“, jak to chce.
Existují miminka, která by s rodiči v posteli nespala, ani kdybyste si to sebevíce přáli. Protože potřebují prostor, svůj klid, ticho. Budila by se, plakala a až v postýlce by klidně usnula.
Jiná to mají zase naopak. Stačí jen naslouchat.
Najděte si vaše spánkové návyky a udělejte z nich rutinu. Rutina dává miminkům pocit bezpečí a jistoty.
Vytvoř příjemné prostředí. Miminko chce cítit pohodlí. Z počátku mu dělají velmi dobře zavinovačky, v nichž se cítí jako u maminky v bříšku.
Nezapomínej na kvalitní materiály oblečení, v nichž se miminko ani nepřehřívá, ani mu není zima, ani ho nijak nedráždí.
Závěrem bych ráda zavzpomínala na mé dětství. Měla jsem to naprosto stejně jako můj první syn. Kontaktní dítě, které nechtělo spát samo.
Jako dneska to vidím, jak jsme si tajně v noci se sestrou přelézaly k sobě do postýlek, abychom nespaly samy. Naše mami s tím velmi bojovala, protože chtěla, abychom byly vyspalé do školky.
Paradoxně jsme se ale cítily spokojenější přitulené v jednom pelíšku. Všechno to tajné přelézání, ranní zlobení rodičů, že jsme zase neposlechly, bylo naprosto zbytečné. Proč tuto potřebu jen nerespektovat?
Dneska to mám úplně stejně. Jestli jsou mi 3 nebo 30, stále potřebuji usínat v objetí. Mého muže. Mého syna. A tak je to pro mě v pořádku.
Někdo to může mít úplně naopak. I spokojené manželské páry mohou trávit noc odděleně ve svých místnostech, aby dosáhli plnohodnotného odpočinku. Proč ne?
Respektujme potřeby našich nejmenších, ač je ještě nedokáží vyjádřit slovy. Vciťme se do nich. Navnímejme si je. Poslouchejme srdcem.
Stojíš na začátku? Připravuješ se na mateřství? Přečti si mého elektronického průvodce Než Tě obejmu v náručí. Mým cílem a motivací je nejen usnadnit Ti život maminky, ale také předat inspiraci, pobavit Tě a uklidnit.
Mateřská intuice. Laskavost. Sebevědomí. 3 základní hesla, jimiž se celá příručka řídí.