“Ty jsi ale uplakánek!”

 

Taky jsi někdy řekla svému dítěti: „Nebreč.“, „Neřvi, nemáš proč. Nic se ti neděje.“ nebo „Přestaň okamžitě řvát.“ A napadlo Tě někdy, že to je možná špatně?


Že je možná špatně, že nás samotné nenaučili pobrečet si? Že i my samotné si často z dětství neseme poselství, že brečet se nemá. Že brečet se nemá na veřejnosti. Nikde. Jen tak pro nic za nic.

O to horší je pohled na pláč chlapců. Protože kluci přece nebrečí. Je jedno, jestli jim jsou 2 roky nebo 40. I těm dvouletým mrňátkům se říká, že nemají brečet, protože jsou to přeci chlapi.

Jenomže k čemu to vede?

⭐ Potlačujeme své emoce.

Potlačovat své emoce nikdy není ta pravá cesta. To, co je dlouho stlačováno, může jednou bouchnout. Jako papiňák. Z čista jasna. Bez varování.

Nauč se vyjádřit, co Ti vadí, co Ti je nepříjemné. Neboj se říct nesouhlasný názor. Říkej NE, když to tak cítíš. A breč, když potřebuješ.

Slzy léčí a očišťují Tvoji duši.


Já si nedávno pobrečela. Takhle dlouho jsem nebrečela, ani nepamatuju. Muselo to jít ven. Vyřklo se něco, co mě dlouho trápilo. Jen se kolem toho chodilo jako kolem horké kaše a najednou to bylo venku.

Výsledek? Celá ta emoce propukla v nezastavitelný proud slz. Spustilo to dlouhé přemýšlení, hodnocení situace. Pohled z jiného úhlu. Přehodnocení její důležitosti.


To mě právě přivedlo na myšlenku, jak velká škoda je, že si většina z nás myslí, že pláč je špatný.

Každý může plakat. A když si to připustíš, uleví se Ti. Zbavíš se břemene, které Tě často emočně otupuje.

Slzy v sobě obsahují 99 % vody. Zajímavé je, že jejich složení je odlišné, jedná-li se o slzy štěstí nebo slzy smutku. Slzy štěstí působí jako čistá a krásná struktura vody. Naproti tomu slzy smutku jsou husté, nevábné. To protože mají očistný charakter. Vyplavují z těla špatné látky.

celostnimedicina.cz
Slzy štěstí a dojetí jako čistá a nádherná struktura vody.

⭐ Potlačujeme naše já.

Když si nedokážeš před světem připustit Tvoji slabost, děláš se někým jiným. Potlačuješ v sobě samu sebe. Není to škoda? Proč si hrát na tvrdé, neohrožené? Svět nás pak vidí jiné, než ve skutečnosti jsme.

Moje rádkyně a kaučka měla nedávno krásnou myšlenku. Myšlenku o tom, že svět je plný “vypnutých lidí”. Lidí, kteří záměrně tlumí své emoce. Před okolním světem předstírají, že jsou naprosto happy, nic je nerozhází, vše se jim daří. To samé nalhávají sami sobě.

Pak ale doma za zavřenými dveřmi tlumí únavu kávou, špatnou náladu alkoholem a nespavost “zázračnými” pilulkami z reklam.

Vše je mnohdy zbytečné. Nemusíme si hrát na roboty. Můžeme si připustit únavu. Strach. Obavu. Smutek. Můžeme ji vyjádřit. Nechat proběhnout. Nebojovat proti. Nevzdorovat.

Každá jsme někdy unavená. Tak proč jít hlavou proti zdi a přemáhat únavu litrem kávy? Proč prostě všeho nenechat a 20 minut si neodpočinout?

Každá jsme někdy unavená, nervózní… Nic se nedaří.

Dříve nebo později Ti stejně dojdou baterky a kafe už fungovat nebude. A co pak? Jak se budeš cítit?

Když cítíš smutek, proč ho nenechat plynout? Pustit emoci. Vybrečet se. Uvidíš, že vše dostane nový rozměr. Vše bude snáze pochopitelné, uchopitelné.

Když před tím naopak zavřeš oči, emoci v sobě někde uzamkneš, jako by neexistovala. Ta ale určitě nezmizí. Jen bude čekat. Doutnat. A někdy – možná brzy, možná později – vyjde na povrch.

Tvá emoce je pak zbytečně silnější. Tvá reakce na ni o to bolestnější. A vyléčení rány zdlouhavější.

Proto nebuďme “vypnuté”! Vnímejme se. Naše potřeby, emoce. Aniž bychom je hodnotily. Nuceně měnily. Nebo potlačovaly. Často se nám totiž jen snaží něco sdělit.

Nebuďme „vypnuté“.

Přeci jen jsou naše. Tak proč je nemít rády? 🙂

“Ahoj, můj strachu, už jsi mě zase přišel na něco upozornit? Díky, jsi kámoš. Ale víš co, tentokrát to zvládnu sama.”

Nebo “Aha, kámoška únava. Jsem přetažená, co? Jo, dobře, vypínám počítač a jdu chvíli na vzduch. Dík.”

“Jo jo, zase jsem podrážděná a bolí mě hlava. Vím, musím upustit páru. Díky, mé božské tělo, žes mi dalo signál.”

Důvěřuj sama sobě.

Ano, zní to trochu směšně. Ale věř tomu, že tvé tělo je moudré. Samo se dokáže ozvat v pravou chvíli. Stačí mu naslouchat. Je naprosto kontraproduktivní být sama na sebe naštvaná, že se nějak cítím a ještě navíc to něčím maskovat.

Naopak. S důvěrou v něj udělej, co po Tobě žádá.

Učme se dětskou emocí

Děti emoce nepotlačují. S naprostou bezostyšností už od kojence svou emocí sdělují, co potřebují. Hlad, naštvání, únavu, nepohodu, radost, spokojenost. Vše pustí ven v plné parádě.

Hlad, naštvání, únavu, nepohodu. Vše kojenec vyjadřuje pláčem.

To my je v průběhu života učíme emoce potlačovat. “Nebreč, uslyší Tě celej barák. Jdi si někam zalézt.” “Přestaň fňukat.” “Čeho se bojíš, pane bože, doktorka tě neukousne, mazej dovnitř.”

Málo pochopení. Málo vysvětlení. Slabá podpora.


Můj syn je hodně emotivní. Po mně. 🙂 Občas se cítím tak unavená, že také sklouzávám k nepochopení jeho občasných výbuchů. Pak se ale zastavím. Moc dobře totiž vím, že jedině komunikace je rychlý lék na vše.


Komunikaci s dětmi se věnuje jedna kapitola mého eBooku Než Tě obejmu v náručí. Zde mimo jiné uvádím i krásný příklad, jak velmi rychle dokáži zachránit situaci, když se schyluje k velkému emočnímu výbuchu.

Kapitola o podpoře dětských emocí v eBooku Než Tě obejmu v náručí.

Dnes vím, že každý malý dětský problém může dosahovat velkých
rozměrů srovnatelných s našimi dospěláckými potížemi
.
To znamená, nad ničím není radno mávnout rukou.

Když dítě ucítí Tvoji sounáležitost a pochopení, jste na nejlepší cestě za fungující komunikací.

Potlačování emocí nikomu nepomáhá. Jejich hodnocení druhou osobou
už vůbec ne. Lékem je jejich pochopení.

✩ Dej svému dítěti najevo, že jsi při jeho emoci s ním.
✩ Ptej se ho.
✩ Nabídni pomoc.
✩ Vyjádři pochopení.
✩ Nehodnoť, zda je situace hodná pláče.

Podpoř své dítě a uvidíš, jak rychle se vzduch vyčistí.


„Matýsku, vidím, že pláčeš, protože se Ti rozbilo autíčko.“ Popisuji situaci.
„Chápu, že je Ti to líto. Mně se taky tohle autíčko líbilo.“ Vyjadřuji
pochopení.
„Podíváme se, jestli nejde opravit?“ Nabízím pomoc.


Co to zkusit třeba dnes?

Dnes nastává novoluní. Měsíc vstupuje do znamení býka. Ideální den opustit vše, co nám již neslouží.

Skvělým pomocníkem mohou být právě slzy!

Bude-li se Ti dnes chtít plakat, dovol si to!

Novoluní. Pravý čas opustit to, co nám již neslouží.
Můj příběh k přečtení zde>> Ukazuji maminkám cestu k vyrovnanému a harmonickému životu krůček po krůčku tak, jak jsem jí já sama procházela. Jejím základním kamenem je pochopení svých emocí, respekt k sobě samé a podpora svého ženství. Pro začínající maminky jsem připravila eBook Než Tě obejmu v náručí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů