Odpočíváš přes zimu, jako to dělá příroda? Sbíráš energii na jaro, kdy opět zasejeme semínka naší snahy pro další období? Hibernuješ jako mnozí živočichové? Přemítáš ve své mysli o tom, co se Ti v minulém roce povedlo?
Nebo jsi celý podzim pracovala na Tvých projektech, abys je stihla do Vánoc? Přes advent jsi nevynechala žádný z večírků a předvánočních setkání? Do toho shánění dárků, vánoční úklid? Pak 3 dny nabité od rána do večera – návštěvy, rodina, jídlo, pití?
Jo jo, nejradši bys po Vánocích odpadla. Ale to nejde! Je přece čas bilancování a novoročních předsevzetí, že?
Tak se z nás rychle stávají “Ledňáčcí”, abychom shodili povánoční kilča a zase se vešli do džín. 🙂 Taky vymýšlíme, v čem se honem zlepšit. “Tak co třeba Čínština? Jo, ta by se mohla hodit.” KOUPIT KURZ.
Brrr… odstrašující přístup! Takhle ne! Ještě nám přeci zbývají 2 měsíce slastného “nicnedělání”. Ještě není ten pravý čas vystrkovat čumáčky z našich vyhřátých obydlí. On přijde! A když si odpočineme, tak to teprve bude jízda! Fakticky!! 🙂
Tak zastav paniku, že rychle musíš zhodnotit, co se ti vloni nepovedlo a rychle to musíš dělat už od ledna lépe. 🙂 Teď musíš jen hibernovat. Nechat myšlenky volně plynout. Ony se Ti v hlavě samy utřídí. Tvé podvědomí pracuje i bez Tvé vůle a až se do toho na jaře opřeš, uvidíš, že všechno půjde najednou tak nějak samo a líp.
Věř v sílu přírodních cyklů. Prostě to zkus.
Myslíš, že Ti něco uteče? Právě naopak. Jedině tak získáš náskok před ostatními. Ti totiž už v březnu budou mlejt z posledního. 😀
Jako senzitivní osoba jsem dříve tohle období moc ráda neměla. Nedostatek slunečních paprsků ve mně vyvolával pocity únavy a smyslového přetížení. Klasickou depku ze tmy. Do toho ty přirozené hluboké přemítací myšlenky a pocity, které jsou odjakživa v těchto dnech lidskou součástí. Mají totiž svůj účel. Podvědomě bilancujeme, zhodnocujeme naše kroky minulé, plánujeme ty budoucí. Vše tak nějak samo. Mimoděk. Často je to spojeno i s nepříjemnými pocity.
To se mi nikdy moc nelíbilo. Hned jsem proti tomu bojovala jako divá. “Nechci se tak cítit.” Touto averzí přišla leda úzkost. Až později jsem pochopila, že když to nechám proběhnout bez zásahu, mohu z toho jen těžit. Vždy z toho vzešlo něco skvělého.
Nápad. Projekt. Uzdravení. Pochopení. Propuštění nechtěného.
Vše se zjara zrealizovalo jako mávnutím proutku.
Ano!!! Mnohé ženy, maminy na mateřské, ale třeba i studentky namítnou: “Jak asi? Doba nás k tomu tlačí.”
To je pravda. Nicméně tady o to více platí “Jaké si to uděláš, takové to máš.”
Jen Ty si tvůrcem své reality. Tvoříš ji svými činy, ale neméně i myšlenkami a přístupem.
Jako máma, co pečuje o půlročního a tříletého syna, si také stěží řeknu: “Bájbáj, klucí, máma má zimní freečko.” 😀 To by asi nevyšlo. 😀
Ale mám spoustu možností, jak tu dřinu mohu vybalancovat. Zkrátka, těch aktivit příjmu energie musí být více než výdeje energie.
Tak například, každý večer, fakt každý!, teď věnuji knížce. Aspoň hodinu po uspání dětí vypnu a jen čtu. Bez většího přemýšlení. Cokoli milého nebo inspirativního.
Teď si zkrátka manžel musí všechny ty Zaklínače na Netflixu pouštět sám. 🙂 Na mě to v zimním tichém období působí strašně negativně. Takže tohle ne!
Prochajda, to je moje! Jen tak v teplákách bloudit bezcílně s kočárkem. Pozorovat okolí. Užívat si zimního klidu a liduprázdna. 2 hodiny se courám jako nic. A věř, nejsem unavená.
I na úklid se dá dívat jako na uklidňující aktivitu. Pokud to teda není ten zběsilý úklid, kdy musíš honem vypulírovat celý dům a do toho ještě připravit pohoštění, protože Ti přijde návštěva. 😀 Ten fakt ne! Ale takový, kdy máš radost z Tvého krásného domova a s láskou si ho hýčkách a opečováváš.
Já mám takový dopolední rituál, kdy si vezmu Mikuláška do nosítka, Dyson do ruky a pěkně pomaloučku polehoučku spolu vysajeme celý dům. Je to taková naše rozcvička a začínáme den beze smítka. (Ehmmm, děti mi do 20 min tu podlahu stejně někde pokecaj. 😀 Ale ten pocit zadostiučinění a rozhýbání těla již mozek vyhodnotil jako pozitivní. 🙂
Vděčnost! To se opakuje furt a všude. I já to stále opakuji. 🙂 A ano, chcete-li být šťastní, musíte být vděční. Je to ta nejrychlejší cesta. A jste-li šťastní a pozitivní, pak vám tato vlna pozitivity vlévá do těla i příval fyzické energie. Ovšem musí se jednat opravdu o vědomě procítěnou vděčnost.
Např. když si dělám salát k obědu, myslím celou dobu na to, jak je úžasné, jakou cestu tyto suroviny ušly a kolik lidí se o ně postaralo, abych je já mohla mít na talíři. Tyhle úvahy Vám pocit vděku opravdu navodí.
Vděk můžeš cítit každou vteřinu svého vědomého života. Vždy je za co děkovat. Minimálně za to, že žiješ, že dýcháš. Ale třeba i za to, že máš hezké oblečení, ve kterém se cítíš pohodlně. Že máš super skvělé teploučké zimní ponožky. Že si můžeš vychutnat horkou čokoládu, kdykoli Tě napadne.
Milion věcí vymyslíš během chviličky. Zkus těmto myšlenkám věnovat několik okamžiků během dne. —> Zpomalí Tě, vyklidní a navodí fajn pocit.
Nastavení hranic je dalším důležitým elementem, potřebuju-li vnést více odpočinku do mého všedního dne. Platí to, jak doma, tak v práci.
Doma je třeba nastavit si zdravé hranice ve vztahu k dětem. Nejsi služka, nejsi poskok. Jsi milující a pečující máma, která má také nárok na to být unavená a hodit nohy na stůl.
V práci zase je třeba naučit se říkat NE. “Ne, nemůžu to udělat za Tebe, sama jsem teď zahlcená.”
V zimě jsme unavení už jen z toho, že nám chybí světlo. Tento přírodní živel je třeba do domácnosti přinést. Kdo má krb, má vyhráno. Kdo ne, pak svit svíčky jistě taky navodí tu správnou odpočívací a rozjímající náladičku. K tomu teplý nápoj do dlaní a už už každým douškem načerpávám sílu.
Buďme taktéž laskaví vůči svým emocím. Přílišné boje velmi vyčerpávají.
Pochopení z čeho vyvěrají Vám pomůže lépe uchopit situaci, ale stále platí, buďte pouze pozorovatelem. “Ano, tak kvůli tomu se cítím tak, jak se cítím. Tak to mám na takovou emoci nárok. Dovolím si ji prožít.”
Já teď v zimním období snáším špatně novoluní. Je ještě větší tma, cítím ještě větší pohroužení do svého nitra. Opět propadám snaze podvolit se starým vzorcům chování a bojovat proti tomu. Stačí si to ovšem jen uvědomit a dovolit si nechat se unést tou emoční vlnou s pocitem, co hezkého z toho asi zase vznikne.
Existuje celá řada drobností, které nás mohou vyčerpávat a měli bychom se jim v tomto zimním odpočívacím období vyhnout. Všichni tyto neřesti známe.
Co třeba telefon? Doporučuji se alespoň večer úplně vykašlat na mobil. U toho se určitě nedá relaxovat v pravém slova smyslu.
Dejte si taky pohov od lednových slev a povánočních výprodejů. Ty jsou také extrémně vyčerpávající. 🙂 Věřte mi, vše koupíte i v březnu a za stejnou cenu. Žádná panika.
Abych opravdu věděla, zda mám výdej a příjem energie vybalancovaný, nebo ještě lépe: aktivit, které mě dobíjejí mám více, vedu si takzvaný energetický deník.
Ve svém zápisníku (Ty si to můžeš čmárat klidně do Tvého diáře) mám vyhrazený prostor, kde si za každý den tyto dobíjecí a “ubíjecí” aktivity zapíšu a ještě si je ohodnotím stupněm 1-3 podle míry nabití nebo vyčerpání.
Ano, může se zdát, že vedení energetického deníku patří mezi ty vyčerpávající aktivity. 😀 Ale neuvěříš, jak to může být cenné. Co vše z toho pak zpětně dokážeš vyčíst. Přitom tomu stačí věnovat třeba 2-3 minuty denně. Mozek také pozitivně reaguje na to, když si vezmeme do ruky papír a tužku a něco hezkého si píšeme. (Ne, neplatí totéž pro psaní smsek :-D)
Pak třeba zjistíš, že některé aktivity ve Tvém každodenním režimu můžeš lehce nahradit něčím přínosnějším.
Nebo že se opakovaně cítíš vyčerpaná po setkání s nějakou osobou.
A nebo naopak, že jen 20minutová procházka denně Ti vleje energii do žil na zbytek dne.
Zkus to. Často stačí 14 dní a výsledek máš černý na bílým. Není vhodnějšího času než právě zimního odpočinku.
Co říct závěrem? Vždyť to všichni víme, jak to s těma Ledňáčkama bývá. Většinou skončí dřív, než začnou. A není divu. 🙂