Pokaždé, když slyším příběhy zdravých žen, kterým se nedaří otěhotnět, otevře mi to mé staré rány a vzpomínky.
A já pak pátrám v paměti a hledám příčiny u mě samotné.
5 hlavními příčinami jsem si stoprocentně jistá.
Nemáte to některá podobně?
Pokud ano, zkuste to změnit. Kdo ví, zda vám to také nepomůže k vytouženému miminku.
Kompletního průvodce mojí cestou za otěhotněním si můžeš stáhnout ZDE,
v eBooku ZDARMA 10 zastávek na cestě k miminku.
V prvé řadě musím říct, že zdravý životní styl je základ. Z jeho cesty jsem nikdy neuhnula a ani k tomu nenabádám.
Ovšem všeho moc škodí, a to platí i v případě plánování rodiny.
Několik let jsem se stravovala poměrně striktně. Jen zdravě. Salátky, ovoce, zelenina, luštěniny, obiloviny, mléčné výrobky. Ovšem málo masa. Málo teplých pokrmů.
Podle BMI indexu jsem spadala do podvýživy. (A měla jsem z toho vlastně i skrytou radost.)
Cítila jsem se velmi dobře. Ale tělo začínalo být vyprahlé. Tíhlo po jiných zdrojích energie, než na které jsem byla zvyklá.
Sportovní aktivity byly na každodenním pořádku. Kruhové tréninky, posilování, TRX, běh. Když jsem necvičila
v tělocvičně, dala jsem si aspoň něco doma.
Neodpustila jsem si žádnou aktivitu. Stále jsem jela na plné pecky. Spokojená se svými výkony. Málo odpočinku. I po probdělé noci (rozuměj propařené až do rána bílého) jsem sobotní trénink nevynechala.
Ženy, které mají tělo samý sval a šlachu také mají přemíru mužského hormonu, a to v případě snahy o početí příliš nepomáhá.
Jak podle Tebe vypadá žena stvořená rodit děti? Má útlý pas? Má bicáky a buchty na břiše? A co záda samý sval? Pravděpodobně ne…
Změna v této oblasti byla velmi velmi pozvolná. A určitě nevypadala tak, že bych snad ležela s brambůrky na gauči a pospávala u Netflixu.
Nakopli mě na Klinice čínské medicíny v Praze. Až tam jsem pochopila, že to, co považuji za zdravé, není ale to pravé ořechové pro mé tělo.
Podle tradiční čínské medicíny je pro ženy plánující otěhotnět nesmírně důležité jíst stravu zateplující organismus.
Harmonii v lidském těle dosáhneme dle starého čínského vědění jednoduchou a pestrou stravou, která nevytváří hlen.
Vlhkost a chlad v těle je základem mnoha civilizačních nemocí, mezi než neplodnost bezesporu patří.
Teplá a neutrální úprava jídla by se proto měla objevovat v našem jídelníčku převážně.
Tato změna pro mě byla náročnější, než ta ve stravování. Zvyk je železná košile. Těžko se mi opouštělo mé oblíbené studio, ale věděla jsem, že musím přehodnotit priority.
Strach, že výrazně přiberu, se mi také nevyhnul. Ano, lehce jsem přibrala na váze. Cca 2-3 kila. Ale mé tělo se začalo samo pomalinku dávat dohromady.
Dnes nejsme zvyklí “nevědět”. Naopak. Víme všechno hned a teď.
Nečeká nás téměř žádné překvápko.
Ty já z duše nesnáším. Jakékoli vykolejení z plánu vykolejí i mě samotnou.
Nechci čekat. Nechci tápat. Nechci žít v nejistotě.
Dřív to ale bylo naprosto normální. A nikdo se tak nejistotou nemusel tolik užírat.
Naši rodičové si dávali schůzky bez domlouvání se přes sms. Počkali na smluveném místě a buď se dočkali nebo ne. 🙂 Ani netušili, jestli začne ve 3 pršet. Ale prostě žili. Bez přílišného plánování.
Taky jste od nich někdy slyšeli větu: “Za nás se tohle vůbec neřešilo.”? 🙂
To je právě ono. Všem by nám prospělo zvyknout si opět na pocit nejistoty. Protože nebereme-li tento pocit jako naši klasickou emoci, pak nás frustruje a vyčerpává.
Psychická pohoda je ale jedním z nejsilnějších předpokladů v procesu otěhotnění. Naučíme-li se zase žít v nejistotě, budeme se divit, jak osvobozující pocit to paradoxně může být.
Kdyby mi před pár lety někdo řekl, ať nechám přijít miminko ve vhodnou chvíli, určitě bych žila úplně jinak. S lehkou hlavou. Já se však neustále se svou nejistotou prala.
Máme tolik možností, jak řešit náš problém, že skáčeme z jedné na druhou, hlavně aby to bylo rychle vyřešené.
Někdy ale to nejjednodušší řešení může být tím nejlepším, dáme-li mu prostor a čas.
Krásným příkladem je hormonální jóga.
Každý, kdo řešil problém s početím, o ní jistě slyšel. Mnohá z nás ji cvičila. Jak dlouho jsme ale vydržely?
Po 2 měsících (a 2 menstruacích) jsem přestávala věřit.
Pak se to ale začalo samo lámat. Začala jsem cítit ten wow efekt. Mé tělo ožilo. Dávalo mi jasné signály, na které jsem se mohla spolehnout. Nemusela jsem si měřit ovulaci. Věděla jsem, kdy přijde menstruace a dokonce jsem věděla, že jsem těhotná, aniž bych si musela dělat test.
Zkrátka, napojení na mé tělo bylo díky hormonální józe perfektní.
Skoro na posledním místě a jen tak mezi řečí zmiňuji ještě začarovaný kruh jménem antikoncepce. Ne že by byl nejméně důležitý, ale zkrátka pro mnohé z nás již neovlivnitelný.
Sláva, že už ji nebereme! A prosím, nezapomeňme udělat osvětu našim dcerám.
HA je velký business a do tohoto tématu nyní nechci zabředávat.
Zkrátka, povídání o “úžasném” kolečku, kdy lékař předepisuje HA, aby následně léčil jinými hormony, co HA napáchala, si možná nechám na jindy.
To je prostě hnus, velebnosti a na to právě nemám chuť. Na co ale chuť mám, je namotivovat Tě, že změna je možná. 🙂 A může to být změna s dokonalým výsledkem. Tak proč to nezkusit?
Záměrně hledání svého středu uvádím na posledním místě. Proč?
Protože mi tato cesta dala největší práci. A je to vlastně nikdy nekončící proces. Proces, který se prolíná všemi předchozími krůčky na cestě za svým novým zdravým JÁ.
Přitom je teorie tak jednoduchá a prostá. Ale jenom povídání o tom by vystačilo na celou knihu. Co je na tom krásné, že samotné přiblížení k tomuto bodu se rovná velkému zázraku.
Co se za tímto pojmem vlastně skrývá?
V dnešním světě a uspěchané době žijeme často odpojené od nás samotných. Snažíme se dosahovat cílů, budovat kariéry, žít v blahobytu, mít spokojené děti, uklizené domácnosti… ale často zapomínáme samy na sebe. Neumíme říkat NE, neposloucháme signály našeho těla, nevnímáme naši intuici, nejsme k sobě laskavé…
To platí i pro “honbu” za miminkem. “Ještě zkusím to a tohle. Zacvičím si. Zajdu pro bylinky. Na masáž. Pro radu ke kámošce.” Ale vlastně se vůbec nezastavím.
V tomto kolečku pak padáme únavou na pusu. Nemáme energii a nedokážeme citlivě vnímat, co potřebuje naše tělo nebo duše. Zkrátka, žijeme úplně jinak a lidé, kteří se dokáží napojit na sebe samotné, na svůj střed, na svůj vesmír, jsou pro nás příliš přírodní, příliš spirituálně založení.
Přitom dříve se takto žilo běžně. Lidé, potažmo ženy, žili napojeni na energii a cyklus okolního světa i jich samotných.
Dnes – bez ohledu na ženský cyklus – se snažíme být aktivní v každé jeho fázi a když nám to jde obtížně, neumíme zpomalit. Zákonitě přichází frustrace, špatná nálada a pocity viny, že energie schází. A protože tělu nedáváme šanci ji dočerpat, musí nutně scházet i ve fázích cyklu, kdy bychom naopak energií měly oplývat.
Podobně je to i s denním světlem. Není pro nás měřítkem, kdy by měla práce začít a skončit. Pracujeme nepřetržitě za umělého světla. Kam to vede?
Začarované kolečko, že?
Ale jde s tím něco dělat! Hned teď. Pomalinku. Každý den trochu. Až si samy řekneme. “Aha! To je ono! To je můj střed. Moje rovnováha! Tady chci být.”
Jednotlivé techniky, jak se dostat blíže sama k sobě, zde na mém webu www.lucieposledni.cz.
Co říci závěrem? V dnešním emancipovaném světě zmůže žena velké věci. Studujeme, podnikáme, máme úžasné kariéry, máme dokonalá těla, cestujeme. Ale často padáme na pusu únavou, a to i na cestě za vytouženým miminkem.
Není to právě také tím, že zapomínáme být prostě ženy? Ženy takové, jaké jsme. Každá jiná. Ale každá silná a mocná změny. Není to tím, že zapomínáme prostě být? Být a neustále všechno neřešit?
Zajímá-li Tě můj kompletní příběh, stáhni si eBook ZDARMA 10 zastávek na cestě k miminku.
Najdeš v něm nejen inspiraci, ale také mnoho rad a povzbuzení.