Sedím na horách u sálajícího krbu se svými přáteli a přemítám. „Chybí mi něco ve svém životě? Je něco špatně?“ Není! Vůbec nic. Vše je zalité sluncem a já se cítím strašně happy. Pak se zarazím. Nerouhám se? Neměla bych to přece takhle naplno říkat.

Ale proč ne? Proč bych si nemohla naplno uvědomovat své štěstí? Nebo dokonce o něm veřejně mluvit? Případně, proč bych nemohla dát najevo svou nepohodu?

A to je ono. Máme to v sobě všichni. Někdo se tě zeptá: „Ahoj, jak se máš?“ A ty odpovíš: „Hele, jde to no.“ A řekneš to, i když se zrovna máš fakt hezky. Odpovíš to, co se tak obvykle odpovídá. Nevyjádříš svůj skutečný pocit. Možná ho i podvědomě potlačíš.

Čím to je?

Já osobně v tom vidím několik příčin.

Hranice mezi štěstím, pohodou a nudou

V dnešní době jsme na internetu zaplaveni miliony články o tom, jak bychom se měli a neměli cítit, jak najít pravé štěstí, pravou lásku, jak vybudovat úžasnou kariéru. V knihkupectvích jsou narvané regály k prasknutí s knihami o tomtéž. Zaručené návody, stačí jen přečíst. Žijeme v době, kdy krásní a úspěšní lidé na Instagramu určují, kam jet na dovolenou, co si vzít na sebe, jak si zařídit dům.

A lidé jsou zmatení. Přestávají rozlišovat hranici mezi pohodou, štěstím a euforií. Předpokládají, že svět je v pořádku jedině tehdy, když jsou na vrcholu blaha. Když sedí na dovolené pod palmou a usrkávají brčkem vychlazený drink. Když si užívají párty s přáteli, kde šampaňské teče proudem. Když se jim v práci daří a získají veřejné uznání.

Ale co ty okamžiky, když jsi prostě jen doma? Neděláš nic. Nad ničím nepřemýšlíš. Spíš se nudíš. Ale jsi s rodinou. Všichni. Spolu. Zdraví. Jak můžeš tento stav nazvat? Já osobně to nazývám minimálně pohodičkou. A když se nad tím s vděčností zamyslím, dokonce i obrovským štěstím.

Mám pocit, že mnozí za štěstí považují jen okamžiky velké euforie. Narození potomka. Svatební den. Pracovní povýšení. Zamilování. Exotickou dovolenou. Tyto okamžiky jsou ale velmi prchavé. Sice ti navždy zanechají nádhernou vzpomínku, ale za chviličku jsi v původním stavu.

A lekneš se nudy, všednosti. Nahodí ti to špatnou náladu, že bylo líp a může být líp, ale je tak, jak je.

Co s tím?

Vděčnost

Mně osobně velmi pomáhá, když se každý den zamyslím nad vším, za co jsem vděčná. Zní to jako klišé, ale opravdu si pak uvědomím, že jediné, na čem záleží, je zdraví mé rodiny. To, že máme kde bydlet. Že máme co jíst. Že nemusíme řešit žádná velká trable. Zkus si natrénovat každodenní rituál vděčnosti.

Žebříček 100 věcí vděčnosti

A když chci jít opravdu do hloubky, pak si do svého deníku píši svůj žebříček 100 věcí, za které jsem vděčná. To zní velmi náročně. 100 věcí! Tady už musíš být mnohem konkrétnější.

Najednou si uvědomíš, že jsi vděčný i za to, že jsi ve svém životě prožil něco ošklivého a to ti nakonec otevřelo cestu k novému lepšímu začátku. Nebo za to, že máš ruce, nohy. Že máš svobodu sama rozhodnout o svém životě. Zkus to. Zjistíš, že věcí, za něž jsi vděčná, je nakonec více jak 100.

Flow lístek

Flow lístek jsem se naučila psát na přednáškách Petra Ludwiga, autora knihy Konec prokrastinace, které mimochodem velmi doporučuji. Petr ho nazývá tréninkem optimistického životního stylu.

Spočívá v jednoduché metodě zaznamenání si 3 pozitivních věcí, které tě během dne potěšily. Doporučuji. Bude tě to bavit a povzbudí to.

Semínko nedůvěry v nás samotné, které bylo zasazeno již při naší výchově

Zavzpomínej na svou základní školu. Stalo se ti někdy, že jsi dostala dvojku? Nevěděla jsi, že se bude psát test, neučila ses a vyšla z toho úžasná dvojka! SUPER! Ale reakce maminy byla: „2?? No dobrý, ale šlo to i líp, viď?“

Zklamání. Ano, šlo to i líp. Dobrý pocit se vytratil.

Tvoje sebevědomí bohužel nebylo podpořeno. Chtěla jsi slyšet něco jiného. Vždyť jsi uspěla, aniž bys tomu úkolu věnovala zbytečnou energii navíc. Uspěla jsi. No jo, ale maminka má pravdu, mohla to být jednička.

Poznala jsi se alespoň částečně v této situaci?

Dělej vše, jak nejlépe umíš, ale ne lépe!!

To zdůraznil Jaroslav Dušek ve svém představení Čtyři dohody.

A je to svatá pravda.

Zkoušej překonávat tyto vzorce, které ti byly kdysi dávno vryty. Respektuj své umy. Respektuj své úspěchy. Své pocity. Neboj se je vyjádřit.

Není třeba být hodná holčička. Taková, se kterou je okolí spokojeno. Je potřeba být sama sebou. Znát svou hodnotu. Důvěřovat sama v sebe.

Protože jen ty znáš samu sebe nejlépe. Ale často si to neuvědomuješ. Často věříš, že tě druzí znají lépe. Že vědí, co je pro tebe nejlepší. Že vědí lépe, jak máš sama o sebe pečovat, jak máš vychovávat své děti, kdy máš dělat to a kdy zase ono.

Ale ty tyhle rady nepotřebuješ. Máš svou hlavu, svoji dokonalou intuici. Stačí se jen na ni zaměřit. Začít ji znovu poslouchat a zkusit ji důvěřovat. Všechny odpovědi najdeš jen sama v sobě.

Přijmi se a měj se ráda. A neboj se říct:

„Mám se skvěle. Dnes mi nic nechybí.“

Nebo naopak:

„Potřebuju dnes odpočívat, prosím, nechte mě dnes být.“

Nikdo jiný to za tebe neudělá.

A já dnes sedím v horské chatě. Jsem spokojená. Užívám si ten pocit. Nebojím se ho vyjádřit. A taky vím, že až přijedu domů, bude mi trochu smutno. Smutno, že ty 3 dny relaxu s rodinou uteklo jako voda. Že zítra už budu doma sama se svým synem, manžel bude pracovat.

A najednou mi to dochází. Já si tento pocit nemusím zakazovat. Mohu ho nechat proběhnout. Je zcela přirozené cítit se sklesle. Ale taky vím, že se strašně těším i na naše všední chvilky. Na naše společné čekání, až nám taťka přijde domů. Na naše společné večery.

Život je v pořádku tak, jak je.

• Facebook
• Instagram

• Pozdrav Slunci: Síla Súrja Namaskaru v harmonii s hormonální jógou
• Čakry a Feng Shui: Jak podpořit jejich pulzaci a tvorbu harmonického domova?
• Hormonální jóga a Feng Shui: Synergie pro harmonii těla a domova
• Úzkost je jako vlna na oceánu
• Hormonální jógou proti úzkosti