Smím nahlas vyslovit: „Mám všechno, co jen můžu chtít.“?

Sedím na horách u sálajícího krbu se svými přáteli a přemítám. „Chybí mi něco ve svém životě? Je něco špatně?“ Není! Vůbec nic. Vše je zalité sluncem a já se cítím strašně happy. Pak se zarazím. Nerouhám se? Neměla bych to přece takhle naplno říkat. Ale proč ne? Proč bych si nemohla naplno uvědomovat své štěstí? Nebo dokonce o něm...