Kdo šel někdy cestou sebepoznání, jistě se již s tímto pojmem setkal. Kdo to nikdy neslyšel, ten ale určitě zná třeba takový ten známý pocit:
“Nedělej to, radši to nech tak, jak to je.” Nebo je Ti spíš povědomé: “Jsem vyčerpaná, ale udělám to, aby mě měli rádi.” A co takhle: “Nic se mi nedaří. Všichni mi hází klacky pod nohy.”
Poznáváš některou ze situací? To k Tobě jednoduše promlouvají Sabotér, Prostitutka a Oběť. Jedni z mnoha pojmenovaných archetypů.
Archetypy popisují způsoby lidského vnímání a počínání. To, jak reagujeme v určitých situacích a jaké emoce v nás tyto situace vyvolávají.
Vše probíhá instinktivně a vyvěrá to z našeho podvědomí. Tedy nikoli z našeho vědomí, kde sídlí veškeré racionálno.
Vědomou formu mohou archetypy nabít až naší prací. S jejich pomocí můžeme zvědomovat vzorce našeho chování a ty pak měnit tak, abychom žili ve spokojenosti a rovnováze.
Čím dříve to pochopíme a budeme mít snahu se zevnitř opravdu poznat, tím dříve můžeme nalézt cestu k sobě samým. S ní pak i laskavost a sebelásku.
Pak už nebude záležet na tom, co si myslí naše okolí. Naši hodnotu budeme znát především my sami a není třeba ji nikomu dokazovat nebo se prosit o uznání.
Bezpochyby, každý jsme jiný. Co se líbí jednomu, vadí jinému. Co v nás vzbuzuje pozitivní emoce, zanechává druhého chladným. Někdo vidíme sklenici z poloviny plnou, jiný z poloviny prázdnou.
Ani jeden z úhlů pohledu není obecně ani dobrý, ani špatný. Když ho přijímáme, respektujeme a nebojujeme s ním.
A tak je to i s archetypy. Tato symbolika má být neutrální. Má nás vést, radit, otevírat dveře k sebepoznání. Máme-li však v našem podvědomí něco nevyřešeného, budeme s tím, aniž bychom si to uvědomovali, svádět neustálý boj.
Boj, který nás vyvádí z rovnováhy. Boj, který nás oslabuje.
Pojďme si ukázat příklady 4 velmi známých archetypů, o nichž se zmiňuji už na začátku.
Archetyp sabotéra máme v našich buňkách všichni zakódován z jednoho prostého důvodu: PŘEŽITÍ! Přežití ve fyzickém světě. Jeho úkolem je naše ochrana. Proto dobře známe ten hlásek „Tohle radši ne.“ nebo “To nedělej, ztrapníš se.”
Jeho energie má však být neutrální. Pokud ale naše strachy přesahují určitou mez, může nám sabotér naopak škodit.
Slyšíme-li hlásek nejistot a odrazování příliš často, pak odmítáme každou příležitost, bráníme se změnám, zůstáváme ve své komfortní zóně a žijeme v obavách, co všechno nás může potkat. Sabotér nás dokáže zcela paralyzovat.
To pak vede k tomu, že si nedovolíme tvořit, zkoušet věci jinak, jsme „zaseknutí“ a nespokojení.
Tenhle frajírek se ozývá tím více, čím více ho přiživujeme. A že si ho pěkně rozmazlujeme už od dětství! Čím jsme starší, tím více strachů v naší sbírce přibývá.
Např. když hodnotím někoho s nadváhou: „Měla by se přestat cpát.“ , měla bych se naopak JÁ pozastavit nad tím, co ta situace vypovídá o mně. „Bojím se, že sama přiberu?“, „Proč ve mně žena s nadváhou vůbec vyvolává nějakou emoci?“
Právě tím, že nehodnotíme okolí, můžeme sabotéra krásně ztišit.
Archetyp oběti se v nás může probudit tehdy, když nezískáme to, co chceme nebo potřebujeme. Cítíme se najednou ublížení a za tento pocit a celou situaci hledáme vnějšího viníka.
Náhle vedeme skrytý boj, jehož cílem je potrestání viníka. K tomu ještě vyžadujeme, aby naše okolí vědělo o naší nevinnosti. Aby i okolí odsoudilo viníka.
Výsledkem je ale pouze neustálé kolečko neřešitelného utrpení. Sám se ocitám ve vězení, které jsem chtěl pro viníka.
Ve viníkovi naopak vzbuzuji ještě větší agresi, protože jeho samotného upozorňuji na jeho vnitřní dotčenou oběť.
Oba se pak točí na spirále hořkosti, která nemá konce.
Archetyp vnitřního dítěte reprezentuje naši největší zranitelnost, ale také radost, nevinnost a tvořivost.
Pokud byly naše negativní emoce v dětství ignorovány, zesměšňovány nebo ponižovány, pak si tato zranění navždy neseme v našem podvědomí celý náš život. Naše zraněné dítě pak ovlivňuje naše chování a jednání v určitých situacích.
Vnitřní dítě ale umí být i bezstarostné, radostné, hravé. Není nic lepšího, než se jím inspirovat a proplouvat životem tak, jak jsme to dělali jako malí.
Nádhernou inspirací jsou malé děti. Občas si všímejme jejich reakcí, jejich počínání. Jak vyjadřují čirou radost, jak vyplaví smutek pláčem. Ony to dělají ještě správně.
Zapomeňme zde na sexuální podtext, který v nás slovo prostitutka vyvolává. Pod tímto archetypem se kromě jiného totiž skrývá i jedna z nejcennějších věcí: naše vlastní hodnota. A to jak ji my sami vnímáme.
Dokážeme se správně ocenit? Nebo máme neustálé tendence se podceňovat? Jak oceňujeme naši práci? Necháváme si za ni zaplatit odpovídající cenu? Když podnikáme, bojíme se jít na trh s vyšší, ale našemu úsilí odpovídající, cenou?
To vše jsou otázky, které bychom si měli s upřímností k sobě samým zodpovědět.
Říkají Ti něco tyto situace? Pak se možná prodáváš pod cenou.
Žena, která zná svou hodnotu, o ni také dokáže pečovat. S láskou. S vášní. Tak jako posvátná prostitutka – kněžka lásky. Ta si je velmi dobře vědoma své ženské síly, svého božského těla, své krásy a všeho, co s tím může dokázat.
Zkus vstoupit do tajů svého vnitřního světa. Poznej své úžasné vnitřní bytosti. Inspiruj se hravostí a bezstarostností svého vnitřního dítěte. Začni tvořit novou realitu.
Metod, jak se lépe propojit se svým niterným JÁ, je nespočet. Každému z nás bude vyhovovat jiná kombinace. Čím dříve však začneme, tím dříve můžeme žít naplněný život bez zbytečných konfliktů se sebou nebo svým okolím.
Hormonální jóga mi byla dříve pomocníkem k otěhotnění. Dnes mám již 2 děti, ale zůstávám ji věrná. Proč? Je to způsob meditace. Očisty mysli. Propojení těla i ducha. Napojení se na sebe samotnou. Je oddychová. Je uklidňující. Je energická. Je prostě kouzelná.
Přečti si zajímavý pohled na tuto tématiku od Lucky Regenermelové, terapeutky kineziologie. Rozepsala se o tom, jak si nasazujeme masky, abychom se před něčím chránili, abychom se dělali méně zranitelní, abychom byli před světem hezčí, ALE zapomínáme, že tím ztrácíme sami sebe.
Článek o sebevědomí a sebehodnotě, který Tě určitě chytne za srdce najdeš ZDE.