Spokojeně nespokojená :)

Lucie Poslední23.12. 20220

To-do list na Vánoce hotový?

Svátky míru a klidu se přiblížily. Miluju je! Ale občas mě vysilují a unavují. To se pak musím zastavit a říct si: “Jsou o Tobě, o rodině, na ničem dalším nesejde!”

Tím přizvu svého bdělého pozorovatele a nechám se unášet na vlně vánočního klidu. Jen se dívám kolem a inspiruju se okolním ztišením. Ano, tím vyvěrajícím z přírody! 🙂 O obchodních domech nemluvím. 🙂

To ve mně vzbudilo potřebu napsat tuto kratičkou úvahu. Kdo to má podobně? 🙂

Jsem jako příroda

Život, příroda, existence lidstva, Vesmír, my ženy – to vše se mění v cyklech. Nic nezůstává stejné.

Léto

Dívám se kolem. Příroda se mění. Tak, jak se mění, tak se měním i já. Respektuji to. Jsem bdělým pozorovatelem změny.

Když je léto, prýštím energií. Můžu cokoli. Vše mě baví. Vše mě těší. Máloco mě na dlouho rozhodí.

Samozřejmě, kdykoli mi může klesnout nálada, ale zpět jde snadno a rychle.

Žiju, dýchám, raduju se.

Méně řeším. Jsem odolnější, stabilnější.

Sbírám zdroje léta do zásoby. Na „horší“ časy.

Babí léto

S příchodem září i má energie září méně. Lehce poklesne, ale radostná se cítím stále. Přeci jen jsem se poctivě „zazdrojovala„.

Zase se dívám kolem. Ty barvy! Ty za to stojí!

Připravuji se na útlum, ale stále cítím stabilitu. Sílu.

Listopad je zlomový

Příroda skomírá. Umírá.

Přesně takto unaveně se občas začínám cítit. Skleslá. Bez nálady.

Každé novoluní v tomto období na mě působí. Dostává mě ještě více do hlubin mé duše.

Nyní se to ve mně pere.

Chci být stále spoko a energická – nejlépe tak jako v létě.

Chci stále s lehkostí překonávat překážky.

Ale nedaří se mi. Tak jako okolní přírodě ne! Listy nedokáží již dále odolávat sílícímu větru.

Tak to má být

Protože tak je to v pořádku. Tak je to nastavené správně.

Zde se nachází to gró spokojenosti

Být spokojený s tím, co mám.
Být spokojený i v nespokojenosti.
Být spokojený, i když jsem unavený.
Být spokojený.

Respekt a laskavost k sobě samé, k mému aktuálnímu emočnímu stavu, k energii mého těla.

Když to ucítím, tu moji esenci tam hluboko, pak bude v pořádku cítit se sklesle.

Protože JÁ nejsem mé emoce. JÁ nejsem mé tělo. JÁ jsem něco mnohem více, co tohle všechno přesahuje.

Má spokojenost vyvěrá hluboko z mého nitra. Už díky tomu pochopení a přijetí.

Proto v těchto situacích, kdy mám pocit, že padnu na pusu únavou, nepiji kávu, ani se nijak jinak nepovzbuzuji.

Kávu, kterou miluju, vynechám.

Ono totiž dát si kávu v takových chvílích je naprosto kontraproduktivní. Energie na chvíli vzroste, ale její propad je daleko silnější, než jen „být“ v únavě.

Jak začne podzim, jen se podívám z okna, přijmu pochopení vyvěrající z přírody a dovolím si pocítit únavu tak, jako je unavený okolní svět.

Spokojeně unavená

Ne, nejde jet stále na plný plyn.

Buďme s tím v souladu.

Pocítíme pak soulad i v nás samotných.

Netlačme na sebe!
Buďme laskaví ke všemu, co cítíme.
Objímejme naše unavené vnitřní dítě.
Radujme se z toho, že můžeme být unavené.
Těšme se, že můžeme odpočívat a střádat energii na další fázi života.

A také se připravme na zimní hibernaci. Bude ještě dlouhá. 🙂

Každopádně TEĎ je čas radovat se! Odpočívat ve třpytu svíček a dekorací. 🙂 Dýchat vůni jehličí.

Nezáleží, jak to mají nebo dělají ostatní. Záleží, jak to máš TY.

S láskou a s přáním hezkých Vánoc

lucie poslední — Poslední vyrovnaná máma

Lucie Poslední

Můj příběh k přečtení zde>> Ukazuji maminkám cestu k vyrovnanému a harmonickému životu krůček po krůčku tak, jak jsem jí já sama procházela. Jejím základním kamenem je pochopení svých emocí, respekt k sobě samé a podpora svého ženství. Pro začínající maminky jsem připravila eBook Než Tě obejmu v náručí.

Podobné články